Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Poslední večeře - píseň apoštolů

apoštolové:
pohleď na mé trápení a strasti
jak se utápějí v poháru vína
teď mě neruš, já nevidím žádná řešení
život je fajn, dokud se večer nestane ránem

vždy jsem doufal, že se stanu apoštolem
a mohl bych se jím stát, kdybych chtěl
když se pak stáhnu do ústraní, sepíšu evangelium
aby o nás všichni mluvili, když zemřeme

smysl poslední večeře pro Ježíše: „velice jsem toužil jíst s váni tohoto beránka, dříve než budu trpět.
Od této chvíle nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží
tento chléb je mé tělo, které se za vás vydává
toto je kalich mé krve, která se za vás prolévá
vezměte a podávejte mezi sebou“
tichá radost sdílení a sebevydání

ale už brzy zneužito:
1. „brzy“ po večeři:
L 22:24 (cestou z večeřadla) vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25 Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26 Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
Ježíš jim dává za vzor své sebevydání

2. „brzy“ v dějinách církve
1 Kor 11:20 Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21 každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.

píseň říká, co učedníci dělají
opíjejí se
lahodí si v tom, jak slavné chvíle zažívají
Je to v protikladu k tomu, co by dělat měli, jak je to Ježíš učil
ještě jinými slovy např.
L 14:25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: 26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
sebe se zříci: na sebe nedbat, nehledět
nejde o nenávist ve smyslu psychologickém
nýbrž o vědomé zřeknutí, odmítnutí, odvrat a sebezapření
nést kříž: připravenost na utrpení (až k smrti)
nevyhybání se utrpení

Myslíš, že se můžeš stát moudrým a přitom dále dělat to, co děláš? Můžeš stejně popíjet, stejně planout hněvem, stejně být otrávený? Ne, musíš probdít noci, překonávat choutky, opustit svoje přátele a příbuzné, tvůj služebník tebou musí pohrdat, lidé na ulici se ti musí vysmívat. (Epiktetos)

Poslední večeře - rozhovor Ježíše s Pilátem

Ježíš:
konec..
je mnohem těžší, když ho zaviní přátelé
dávejte pozor, to víno je možná mou krví
dávejte pozor, ten chléb je možná mým tělem
Konec!
mou krev budete pít,
mé tělo jíst
jestliže si na mě vzpomenete, když budete jíst a pít

jsem ovšem blázen, jestliže si namlouvám, že si na mě vzpomenete
budu zapomenut 10 minut po smrti
jeden z vás mě zapře, jeden z vás mě zradí

apoštolové:
ne! kdo by mohl? to je nemožné

Ježíš:
Petr mě zapře za pár hodin, třikrát mě zapře, a to není všechno, co předvídám
jen z vás, který tady jí, jeden z vás dvanácti vyvolených, mě opustí, aby mě zradil

Jidáš: nech toho dramatu, ty dobře víš kdo
Ježíš: proč už to nejdeš udělat?
Jidáš: proč chceš, abych to udělal?
Ježíš: pospěš si, už na tebe čekají
Jidáš: víš, proč to udělám?
Ježíš: nestarám se o to
Jidáš: obdivoval jsem tě, a teď tebou pohrdám
Ježíš: lháři Jidáši
Jidáš: chceš, abych to udělal?
co kdybych tady zůstal a tvé snahy by byly zmařeny?
Ježíš: rychle, hlupáku, rychle běž, ušetři mě svých řečí, já to nechci vědět

Jidáš: ty smutný chlape, podívej se, kam jsi nás přivedl
naše ideály umírají kvůli tobě
a co je ze všeho nejsmutnější: jeden z nás tě musí udat
jako kriminálníka, jako zraněné zvíře
Ježíš: běž, už na tebe čekají
Jidáš: kdykoliv jsem na tebe pohlédl, nerozuměl jsem,
proč jsi věcem nechal tak volný průběh
mohlo to lépe dopadnout, kdybys to lépe naplánoval

Ježíš: nikdo z vás nezůstane vzhůru se mnou? Petře, Jane, Jakube?
nikdo nevydrží se mnou čekat? Petře, Jane, Jakube?

I. chléb tělo mé, víno krev má
Mt 26:26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy:
"Vezměte, jezte, toto jest mé tělo."
27 Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni.
28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.


L 22:19 "Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku."

1K 11:24 "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
25 "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."

jde o přeznačení židovského velikonočního hodu:
tam byl chléb chlebem trápení, připomínkou trápení Izraele v Egyptě
zde se vztahuje k umírajícímu tělu Ježíše

kalich je předjímkou radostného vykoupení, už u pesachu,
zde se však navíc vztahuje k nové smlouvě, kterou Ježíš zpečeťuje svou krví

jde tedy o kontrastní navázání na paschální hod:
už ne egyptské ponížení a radost Vyjití
ale smrt syna člověka a jím vydobyté vykoupení

otázka po vztahu podstat, po přepodstatnění je zde asi nesprávná
„toto je“ – se vztahuje nejen na „živly“ – na chléb a víno
spíše na celek hodu, na celý akt lámání, podání a požívání chleba
nejde tu o vztah dvou podstat, nýbrž vztah dvou dějů či jednání

„tělo mé“ nemá na mysli podstatu těla Ježíšova
nýbrž jeho tělo dávané, obětované
podobně „kalich“: jde o úkon, jímž se člověku přivlastňuje jeho úděl
(ve SZ pili „kalich spasení“ Ž 116,13, „kalich hněvu Hospodinova“ Jr 25,15)
„pitím z kalicha“ si přijímající přivlastňuje smlouvu,
založenou v obětní krvi Ježíše Krista
ostatně vždyť se tady nemluví o víně, nýbrž o kalichu
tím má být pozornost upoutána ne na látku, nýbrž na úkon

II. jeden z vás mě zradí
Mt 26:21 a když jedli, řekl jim: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí." 22 Velice je to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad to nejsem já, Pane?" 23 On odpověděl: "Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. 25 Na to řekl Jidáš, který ho zrazoval: "Jsem to snad já, Mistře?" Řekl mu: "Ty sám jsi to řekl."

jeden z nás? kteří jsme ti tak blízko? velice je to zarmoutilo,
nikdo si nemůže být sebou jistý
„každý z vás je Jidáš“
„kohout už jen chroptí, už ztratil svůj hlas, protože Krista zrazuje každý, každý z nás“

III. co chceš učinit, učiň hned
J 13:26 Ježíš omočil skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27 Tehdy, po té skývě vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: "Co chceš učinit, učiň hned!" 28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. 30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

Jidáš se chystá Ježíše zrazovat, myslí, že to musí být
Ježíš ví, že se to musí stát, a tak k tomu Jidáše popohání
jakási nadosobní nutnost
(muselo k tomu špatnému dojít, musel si natlouct nos,
no tak udělej to, o čem si myslíš, že to musí být, i když já vím, že je to špatné
a že nedáš pokoj, dokud si to sám nezkusíš)

Getsemany

Ježíš:
chci jen říct
jestli toto je ta cesta
odejmi tento kalich ode mne
nechci ochutnávat tento jed
cítím, že mě pálí.
Změnil jsem se
už nejsem tak jistý jako když jsem začínal
tehdy jsem byl inspirovaný, teď jsem smutný a unavený.
Poslechni, překonal jsem přece očekávání, zkoušený po tři roky, které se zdají, jako by trvaly let třicet. Chtěl jsi něco takového po někom jiném?

ty víš, co se má se mnou dít: nech je, ať mě nenávidí, ať mě bijí, ať mě přibijí na dřevo
chtěl bych vědět, chtěl bych vidět, proč musím zemřít
můžeš mi ukázat, že neumírám zbytečně?
dej mi nahlédnout do svého vševědoucího myšlení
ukaž mi důvod, proč toužíš, abych zemřel
dobře, zemřu, dívej se, jak umírám

proč jsem vyděšený, když přichází konec toho, co jsem začal
ty jsi to začal – já ne
Bože, tvá vůle je tvrdá, ale ty držíš osud každého z lidí
budu pít ten kalich, přibij mě na kříž a zlom mě
nech mě vykrvácet, bij mě, zabij mě
vezmi si mě teď – než změním své myšlení


Mk 14:32 Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." 33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
34 I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" 35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."


I už nejsem tak nadšený
nastal jakýsi zlom v Ježíšově konání a myšlení
mezi chozením po Galileji a cestou do Jeruzaléma
v Galileji ho následují zástupy, stává se populární, i když se množí spory a nedorozumění
vysílá misionáře do všech měst a vesnic
ale pak se jeho úsilí mění a soustředí se na jediné
postupně začíná chápat, že jeho údělem je utrpení

Mt 14:12 (smrt Jana Křtitele) Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi. 13 Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám
L 9:51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma.
Mk 10:32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: 33 "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, 34 budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane."


a to, co tady máme my dnes, v této písni a dnešním oddíle
jsou slova vyvolaná tím, jak začíná být zvolená cesta bolestivá přímo na tělo

II tobě je všecko možné
Bůh může všechno
ale chce dobré,
proto někdy neplní naše přání
a my mu ve víře můžeme nechat svobodu

III odejmi ode mne ten kalich +
avšak ne, co já chci, nýbrž co ty chceš
4. deprese (smutek)
a 5. smíření (souhlas)
jsou dvě závěrečné (dobrého) vyrovnávání se se smrtí
(u špatného je místo smíření „rezignace“)

deprese – smutek z hrozící ztráty, stále zřetelněji je konfrontován se skutečností, že směřuje ke své smrti a že z této cesty neunikne
je zde důležité mluvit o strachu ze smrti

smíření – po přijetí pravdy se člověk může dostat do stavu vnitřního míru, klidu a vyrovnanosti

(autoři muzikálu zachycují ještě dvě předchozí fáze:
2. zlost: chtěl jsi něco takového i po někom druhém?
3. smlouvání: dobře, umřu, ale řekni mi aspoň proč? abych věděl, že neumírám zbytečně)

Zajetí

Jidáš: Tady je, všichni usnuli, hlupáci
Ježíš: Jidáši, musíš mě zrazovat polibkem?
Petr: Co je to za rámus? Řekni mi, co se to děje?
Petr a apoštolové: Co je to za rámus? Spolehni se na Pána! Budeme za tebe bojovat!
Ježíš: Odlož ten meč. Nevíš, že už je konec? Bylo to pěkné, ale teď už je to pryč.
Proč jste posedlí bojováním? Vraťte se k rybaření.
Zástup: (na způsob novinářů)
Pověz nám, Kriste, jak se dnes v noci cítíš.
Naplánoval jsi boj?
Kde si myslíš, že jsi udělal chybu?
Myslíš, že odejdeš na odpočinek?
Jak vidíš svůj další osud?

Pojď s námi ke Kaifášovi.
Velekněžský dům se ti bude líbit.
Pověz nám, co hodláš udělat.
fandíme ti, aby se ti nakonec podařilo uniknout.

Pojď s námi za Kaifášem,
zemřeš v domě velekněze.
Už ho máme, už ho držíme.
Kaifáš: Máme proti tobě závažné obvinění.
Na tvých letácích je napsáno, že jsi syn Boží. je to pravda?
Ježíš: ty říkáš, že jsem
Ananiáš: Tady to máte, pánové. Jaký další důkaz byste chtěli?
Jidáši, díky za svědectví. Počkej chvíli a uvidíš jej krvácet.
Zástup: Už ho máme! jdeme s ním k Pilátovi.

zatčení
L 22:47 Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?" 49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: "Pane, máme se bít mečem?" 50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51 Ježíš však řekl: "Přestaňte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
(výslech bude ještě také později)

I. Jidášův polibek
jde o přímé označení Ježíšovy osoby, aby v nočním zmatku nedošlo k záměně
jde asi o vžitý projev vřelé příchylnosti mezi Ježíšem a jeho učedníky
zde však je použit ke křiklavě protikladnému, proradnému účelu
od té doby se „jidášský polibek“ stal příslovečný

II co se to stalo s Ježíšem? – učedníci ani zástup ten zlom nechápou
1. Ježíš přišel změnit skutečnost
a byl k tomu nadán božskou mocí
uzdravoval
získával si příznivce, obdiv
budil velké naděje
vždy mu šlo především o vnitřní proměnu
podstatnou
ale narazil na meze lidské vůle,
toho, co je možno u lidí změnit
setkával se s povrchním zájmem,
s nepochopením
s odporem

lidé očekávali, že když uplatňuje svou moc pro druhé
že ji použije také k sebeprosazení či aspoň sebeobraně
násilím by mohl dosáhnout trochu více vnějších změn
ale ne proměnu lidí
on se mohl bránit, ale nechtěl
Mt 26:52 Ježíš mu řekl: "Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou. 53 Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?


II. Ježíš se rozhoduje přijmout skutečnost
byl nadán božskou mocí trpět – bere na sebe tuto lidskou slabost druhých

v lidech, v kterých vzbudil naděje na změnu
a oni si ji představovali jako změnu vnější a které „zklamal“
vzbudil touhu po pomstě, po krvi: „ukřižuj“

násilí sám vytrpí – ale i pro vojáky platí, že mohou změnit jen vnějšek – mohou zničit jen tělo
L 12:4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.

Kristus před Pilátem

Pilát: Kdo to je ten zbídačený muž, který ucpal mou chodbu? Kdo je ten nešťastník?
Voják: Nějaký Kristus, král židovský. (velká ironie)
Pilát: Tak tohle je tedy Ježíš Kristus, to jsem docela překvapený. Vypadáš tak nicotně, vůbec ne jako král. Všichni víme, že jsi událost. Ale jsi králem? Králem židů?
Ježíš: Ty sám to říkáš.
Pilát: Co tím myslíš? To přece není odpověď. Jsi v těžkých problémech, příteli.
nějaký Kristus, král židovský.
Může být někdo ve tvé situaci tak chladný ke svému osudu?
Podivuhodná věc, tenhle mlčící král.
Protože jsi přišel z Galileje, nemusíš patřit pod mne.
Jsi případ pro Heroda.
Dav: Hosana, JC
prosím tě, vysvětli nám to: měl jsi všechno. Kde to je teď?

Mt 27:11 A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš." 12 Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. 13 Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?" 14 On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

I. Pilát
římský prokurátor, správce Judy
v mnoha věcech si na něho Židé ztěžovali do Říma
za jeho krutost a neuctivost k židovskému náboženství
zde ve scéně jeho jednání s Ježíšem vidíme:
a) že měl dobrou vůli Ježíše osvobodit, jelikož obvinění, která proti němu vznesli Židé, se mu zdála neopodstatněná
J 18:38 vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.“
b) evangelia se shodují v tom, že Pilát vytušil zvláštní, odchylný smysl Ježíšova nároku
J 18:36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38 Pilát mu řekl: "Co je pravda?"
c) nakonec však nátlaku Židů podlehl a Ježíše dal odsoudit
J 19:12 Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři."
J 19:16 Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili.
„já si nad tím myji ruce“
špatný úředník, podléhající nátlaku

(jako příchozí z Galileje podléhal králi Herodovi, jež v Galileji vládl
a jež byl zrovna na svátky také v Jeruzalémě)


II. jak se chová Ježíš:
a) odpověď / neodpověď
nemohl mu odpovědět záporně – aby nezapřel své poslání
ale nemohl mu odpovědět ani kladně – smysl jeho kralování je jiný, než Pilát předpokládá
J 18:36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38 Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.“

b) mlčení
když Ježíš čelí spleti pravdy a nepochopení, nejčastěji mlčí
nemělo by smysl omlouvat se, vysvětlovat

evangelisté Ježíšovo mlčení na několika místech zdůrazňují proto,
že se zde naplňuje sz předpověď Mesiáše:
Iz 53:7 Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.

právě ve svém mlčení se Ježíš prokazuje jako mocný a svrchovaný
a jeho mlčení skutečně vyvolává údiv
tento výraz pokory je zároveň projevem skryté převahy a svrchovanosti

Petrovo zapření

Služka při ohni: Zdá se mi, že jsem tě už někde viděla.
Už si vzpomínám: byl jsi s tím mužem, co ho právě zatkli.
Poznávám tvůj obličej.
Petr: To si mě paní s někým pletete.
Já ho neznám, nebyl jsem tam, kde byl dnes večer on, nikde poblíž toho místa.
Voják: To je divné, protože já jsem si jistý, že jsem tě s ním viděl.
Byl jsi přímo u něj, a teď to popíráš.
Petr: Říkám ti, nikdy jsem s ním nebyl.
Starý muž: Ale já jsem tě viděl také. Vypadal právě jako ty.
Petr: Neznám ho!
Máří Magdaléna: Petře, ty nevíš, co jsi právě řekl?
Opouštíš ho a vydáváš ho na smrt.
Petr: Musel jsem to udělat, nevidíš? Jinak by si pro mě přišli.
Máří Magdaléna: To je přesně to, co nám řekl, že uděláš. Divím se, jak to věděl.

jaký to mělo vývoj
Mt 26:31 Tu jim Ježíš řekl: "Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť jest psáno: 'Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.' 32 Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje." 33 Na to mu řekl Petr: "Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!" 34 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." 35 Petr prohlásil: "I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." Podobně mluvili všichni učedníci.

26:57 Ti, kteří Ježíše zatkli, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. 58 Petr šel za ním zpovzdálí až do veleknězova dvora; vstoupil dovnitř a posadil se mezi sluhy, aby viděl konec.


26:69 Petr seděl venku v nádvoří. Tu k němu přistoupila jedna služka a řekla: "I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!" 70 A on přede všemi zapřel: "Nevím, co mluvíš." 71 Vyšel k bráně, ale uviděla ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: "Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem." 72 On znovu zapřel s přísahou: "Neznám toho člověka." 73 Ale zakrátko přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi: "Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!" 74 Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka." V tom zakokrhal kohout; 75 tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal.

(Máří Magdaléna v evangelijní scéně není,
ale to dramaturgicky nutné, aby mohl být dialog zvnějšněn)

I. Ježíšova předpověď Petrova zapření
Ježíš to zapření předpověděl
chce tím Petrovi pomoci, aby se potom mohl vypořádat se svou slabostí, která ho přepadne
i když vy mě opustíte, já vás neopustím

Petr na tuto předpověď reaguje (jako vždycky) velice ukvapeně, ba dokonce nervózně:
kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!
Petr svou jistotu zakládá na osobním přesvědčení,
jenže sám sebe nezná
nezná hlubší motivace, kterými se řídí jeho srdce

kdybychom posuzovali Petra jenom podle jeho slov,
mohli bychom si myslet, že konečně pochopil a přijal výzvu k nesení kříže:
dříve, když Ježíš mluvil o své cestě utrpení,
tak ho Petr od této cesty zrazoval:
Mt 16:21 Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. 22 Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" 23 Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

souzeno podle slov by se zdálo, že se Petr vážně pro následování rozhodl
ale brzy se ukáže, jak velký rozdíl může být mezi vášnivým odhodláním
a skutečným konáním
rozdíl mezi tím, co Petr sliboval sobě a druhým
a tím, kým skutečně byl
Ježíš ho zná, vidí mu do srdce:
Mt 26:34 Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

tak i my asi někdy cítíme jakousi náboženskou eufórii,
velkou víru, touhu se opravdu změnit
postačí však, aby nás potkalo malé ohrožení, odmítnutí či pouhá změna nálady
a už reagujeme a chováme se tak, že sami sebe nepoznáváme
snažme se opravdu (a nejlépe v modlitbě) poznat vlastní srdce a nejhlubší motivy, kterými se řídí

II. Petrovo zapření
Petr je ze zatčení zmatený
ale nejdříve se snaží o věrnost, o následování Ježíše
při zatýkání „jde za ním zpovzdálí“, následuje / nenásleduje

jak to však v životě často chodí,
dostane se do středu dění a otázka víry / věrnosti se ho dotkne přímo na kůži
je poznán, a nemá čas na vymýšlení odpovědi, musí reagovat ihned, už samo zaváhání by ho vyzradilo
(ale Petr by se zřejmě ani za jiných okolností příliš nerozmýšlel, impulsivní jednání je pro něj charakteristické)

jeho situace se stále zhoršuje, když ho poznává stále více lidí
a on se do své zrady ještě více zavrtává
a nakonec říká: „neznám toho člověka“ = neznám Ježíše

vyslovuje tím paradoxně i pravdu svého srdce – vždyť on vlastně Ježíše nezná
neví, proč se dal zatknout, neví, co by pro něho mohl udělat
Petrovo zapření je výrazem jeho vnitřního chaosu, dezorientace, paniky
vnitřní zmatek je u něj plodem nevěry, a proto strachu o sebe
nerozhodnosti – ochoty ke kompromisům

III. v muzikále chybí Petrova lítost
podle evangelia se Petr nakonec „hořce rozplakal“

Vše psát od prvních řádků

Máří Magdaléna (mluví k Ježíši):
žila jsem jen pro tebe, pro tebe bych i umřela, jen kdyby to nedopadlo takto
toto je neočekávatelné, co teď můžu dělat? šlo by to začít znovu?

tak dlouho jsem doufala, teď poprvé cítím, že jsme šli špatně
rychle mi řekni, že to je jen sen; šlo vy to začít znovu?
Petr: teď ses jasně vyjádřil (tím, že se před Pilátem ani Herodem nebránil)
Máří: zašel jsi až příliš daleko, abys nás poučil o své pravdě
měli bychom zakřičet stop, dříve než se to stane příliš děsivé
(bezradnost, touha ukončit to a začít znovu)


velmi nejasná očekávání, že to musí nějak pokračovat,
samozřejmě nelogická, neprokreslená

vidím právě tady poukaz na vzkříšení
velmi málo zřetelný a přece nejzřetelnější v celém muzikálu

podle evangelia měli taková očekávání právě Petr a Máři
I. Mk 16:1 Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. 2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3 Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?"

ony jdou, i když musely vědět, že zbytečně

II. L 24:9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům. 11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. 12 Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

Petr riskuje, že to bude vypadat, že uvěřil blouznění těch žen

Song krále Heroda

Herodes:
jsem přešťasten, že tě potkávám tváří v tvář
jsi slavný v širokém okolí: léčíš ochrnuté, křísíš mrtvé
rozumím tomu, že jsi Bůh – jsi Kristus, veliký Ježíš Kristus
dokaž mi, že jsi boží, proměň mou vodu ve víno
jen tohle chci, abych poznal, že zvěsti o tobě jsou pravdivé
jen o tobě jsme tady mluvili, jsi hitem roku, byla by škoda, kdyby to všechno byl jenom výmysl
dokaž mi, že nejsi hlupák, přejdi suchou nohou můj bazén
jsem tvůj nadšený fanoušek: jak to, že jsi teď tady tak, jak jsi?
ukaž mi, že jsi Kristus a pustím tě na svobodu
proč tak dlouho nic neděláš? nevylekal jsem tě? proč nic neříkáš?
že ty jsi jenom vtipálek a podvodník?
vypadni, ty králi židovský,
vypadni z mého života!


L 23:7 Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě. 8 Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. 9 Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. 10 Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. 11 Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.

I. Herodes „Antipa“
syn Heroda „Velikého“
vládl v Galileji (4 př. Kr. – 39 po Kr.) jako místní vladař (tetrarcha čili čtvrťák)
stál pod svrchovaností římskou
ale měl značnou míru svrchovanosti ve vnitřní správě
Herodes by asi v tomto případě nemohl rozhodnout s konečnou platností
jen jako znalejší místních poměrů asi mohl Pilátovi pomoci v posudku
a Herodes toto vyjádření nepodá slovně, nýbrž dost záhadným symbolickým gestem –
nechá ho obléct ve slavnostní šat
Herodes – syn (formálně) židovského krále Heroda a Samařanky Malthaky
asi velmi vychytralý, Ježíš ho už dříve nazval „liškou“ (L 13,12)
už je zesvětštělý, pořečtěný: zvědavec, který v Ježíši vidí především kuriózní postavu
je chtivý vidět zázrak
ani náznak, že by mohl přemýšlet o Ježíšově nároku
(na rozdíl od Piláta, kde jsme nějaký náznak tušení našli)
nakonec se Herodes odvrací s pohrdáním a posměchem
obléká Ježíše ve slavnostní šat: takový příslušel panovníkům
- takto chce tohoto bezmocného a potupeného vězně ještě více zesměšnit,
je to sarkasmus, černý humor
také Pilát toto gesto pochopí tak, že Herodes považuje Ježíše za neškodného a tedy i nevinného

II. touha vidět zázrak
Ježíš doprovází svá slova mnoha „mocnými činy, divy a znameními“ (Sk 2,22)
těm, kdo se k němu obracejí s vírou, uděluje to, oč prosí
Jdi, tvá víra tě zachránila.“ A hned prohlédl (např. Mk 10,52)
a tak zázraky posilují víru v něj,
(ale ani vidění zázraků nepůsobí jednoznačně:
- u někoho jsou však důvodem k pohoršení Mt 11,6,
- u některých vede k obvinění, že to dělá s pomocí zlých duchů Mk 3,22)

J 4:48 Ježíš mu odpověděl: "Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte."
ukojí povrchní zájem, zvědavost
nebo přemůžou člověka svou silou
ale nepromění jej

Toto pokolení si žádá znamení
Mt 12:38 Tehdy mu řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení." 39 On jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. 40 Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
základní křesťanský zázrak má nakonec podobu paradoxu
1Kor 1:22 Židé žádají zázračná znamení, Řekové vyhledávají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství.

Jidášova smrt

Jidáš:
Můj Bože, vidím ho, byl jako ze tří čtvrtin mrtvý
a vypadal tak hrozně, že jsem odvrátil hlavu.
Bili ho a od byl z toho celý pokřivený a zmrzačený
a všichni ho obviňovali
Nevěřím, že on ví, že jsem jednal pro naše dobro.
bránil bych ho před vším tím utrpením, kdybych mohl.

Ananiáš:
Nech té zpovědi, zapomeň na omluvy,
nevím, proč by sis měl dělat výčitky svědomí,
byl jsi v právu, vždyť stejně jako jsi ho zradil ty, udělali to i ostatní
zástup se obrátil proti němu

Kaifáš:
To co jsi udělal, bude záchranou Izraele
Budeš připomínán na věky
A nejenom to, vždyť jsi dostal i zaplaceno
Dobrou cenu za jediný malý polibek

Jidáš:
Kriste, vím, že mě nemůžeš slyšet, ale udělal jsem jen to, co jsi po mě chtěl
Kriste, zradil jsem národ, protože mě posedla myšlenka na tvou smrt.

Jsem špinavý od nevinné krve
jsem vlečen blátem a bahnem

Nevím, jak to mám mít rád, nevím, proč na mě tak silně působí
Je přece muž, je přece pouhý muž
není přece král, je stejný jako ostatní lidé, co znám
a přece mě tak přitahuje

Když bude mrtvý, nebudu už muset na něj myslet?
Má mě také rád? Stará se nade mnou?

Mám v hlavě temno, můj Bože, jsem slabý
Bože, nevím, proč jsi mě vybral k tomuto úkolu
k tomuto krvavému zločinu.
Zabil jsi mne!


Mt 27:3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším 4 a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!" 5 A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

to, co se v tomto písňovém textu děje s Jidášem
může být výkladem klíčového místa Izajášova proroctví
(na které se tady zřetelně naráží)
ovšem u Jidáše nedošlo k pozitivnímu přijetí Ježíšovy oběti
a tedy ani k pozitivnímu vyústění
(na rozdíl od Petrovy lítosti)

I. byl v opovržení
Iz 53:3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

hnusí se mi, nechci ho ani vidět
trpící Ježíš jako zdroj nepochopení, pohoršení
odvracím tvář
(přitom i psychologicky bych měl vědět, že to, co se mi hnusí na druhých,
by mi mělo vadit na sobě)

II. naše viny na sebe vzal
4 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5 Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.

Jidáš (a my?): podívejte se, jak skončil, sám si ze to může

sebeomluvy: vždyť jsem se snažil jednat dobře,
kdybych mu tak mohl pomoci
a nejvyšší stupeň: musel jsem, a ten „mus“ tak silný, že se stává až obviňováním
Boha: tys mě k tomu přinutil

utěšování ostatními:
jednal jsi správně, vždyť se dívej, i ostatní jednali stejně
nakonec jsi svou zradou zachránil mnohé

ze všeho se dovedu vymluvit, všechno omluvit
jenže to zakrývám tvář před svou vlastní vinou, jemnou a hlubokou

Ježíš se nebrání, nevyčítá, neobviňuje

snáší vše až do nejzazší míry
je nutné, aby věci nechal dojít takto daleko
abychom pochopili: naše viny jsou tak závažné, že způsobují smrt
aby i naše lítost mohla prokvasit takto hluboko

III. jeho ranami jsme uzdraveni
Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

uzdravující je, když se naše sebevědomí převrátí
a my nahlédneme, že to jsou naše viny
a Ježíš je nese a unese, nese na kříž
který se promění ve vzkříšení

„do velké svobody našich hříchů
vstupuje s ještě větší svobodou svého slitování“

Pilátův soud

Pilát: Opět tedy král mým hostem, a proč to, Heroda jsi nezaujal?
Kaifáš: obracíme se na Řím, aby vynesl rozsudek nad Nazareťanem
my nemáme právo odsoudit člověka k smrti, potřebujeme, aby byl ukřižován,
to je vše, co pro nás máš udělat
Pilát: mluv se mnou, Ježíši, byl jsi tu přiveden, spoután a bit od svých vlastních
máš aspoň sebemenší vysvětlení, čím sis to zasloužil?
poslouchej, králi Židů: kde je tvé království?
Ježíš: nemám království v tomto světě
mé království je někde jinde, kdybych jen věděl kde
Pilát: jsi tedy král?
Ježíš: to říkáš ty. Hledal jsem pravdu a jsem zavržen
Pilát: co je pravda? je to neproměnný zákon? my oba máme pravdu – je a moje stejná jako ta tvá?
zástup: ukřižuj jej!
Pilát: proč chcete, abych ukřižoval vašeho krále?
zástup nemáme žádného krále, jen císaře
Pilát: nevidím důvod, nenašel jsem na něm žádné zlo, je neškodný, tak proč vám tak vadí?
je poblouzněn tím, že si myslí, že je významný
abych vás uspokojil, dávám to zbičovat
(39 ran bičem)
odkud jsi? o co ti jde? měl jsi být opatrný, teď už máš krůček ke smrti
proč nic neříkáš, když mám tvou hlavu ve svých rukou? jak můžeš být tak klidný?
Ježíš: nemáš žádnou moc ve svých rukou, jen tu, co ti byla dána odjinud
vše je dáno, a ty to nemůžeš změnit
Pilát: jsi hlupák, Ježíši Kriste. jak ti můžu pomoci?
zástup: Piláte, ukřižuj ho, pamatuj na césara, máš své povinnosti
ukřižuj ho, abys udržel mír,jinak budeš sesazen
Pilát: nenecháš mě, abych zastavil tvou velkou sebedestrukci
zemři si, jestli chceš, ty zbloudilý mučedníku
já si myji ruce, zemři jestli chceš, ty nevinná loutko

J18:29 Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?" 30 Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." 31 Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit." 32 To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34 Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" 35 Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?" 36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38 Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.

I. pravda
Hledal jsem pravdu a jsem zavržen
co je pravda? je to neproměnný zákon? my oba máme pravdu – je ta moje stejná jako ta tvá?
"Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." Pilát mu řekl: "Co je pravda?"

Ježíšovo království je království pravdy
co je pravda? pro Piláta je hledání pravdy hledání vhodných právních formulací
pro někoho jiného je to pravda přesného poznání

pro Ježíše spočívá pravda ve spolehlivosti Božích slibů, ve stálosti jeho úmyslů a
v neotřesitelnosti jeho milosti
k lidem přichází ve formě svědectví, tedy jako oslovení žádající, aby bylo slyšeno a přijato
chápavým a poslušným osobním rozhodnutím – vírou
proto Ježíš Pilátovi nepředkládá pravdu jako nějaké poučení
nýbrž ho zve, aby se sám rozhodl pro pravdu
a Pilát se ptá proslulou otázkou „co je pravda?“ – zde „je ta moje stejná jako ta tvá?“
otázka moderní doby – je přece tolik pravd
ale zde možná směs přízně a zároveň distance Piláta vůči Ježíši
on odmítá pravdu, o které svědčí Ježíš, aby se ji podrobil
ale nechce se zase ani rozhodnout proti němu

II. danost, předurčenost, osudovost
nemáš žádnou moc ve svých rukou, jen tu, co ti byla dána odjinud
vše je dáno, a ty to nemůžeš změnit
32 naznačil, jakou smrtí má zemřít.
J 19:11 Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."

Bůh to tak chce - „musí se to stát“, „to se stalo, aby se naplnilo“
Bůh to nejenom dopouští, ale i plánuje a řídí
Kristovo utrpení není Bohem jen dopuštěno, byl to jeho záměr, jeho vůle, on to tak předurčil
„Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho přibili na kříž a zabili“

také my můžeme na všechno své příkoří pohlížet jako na Boží vůli a dobře promyšlený plán
pak se nemusíme tolik zabývat druhotnými příčinami, lidmi, kteří nám toto utrpení a bolest přinesli, těmi piláty, které v životě potkáváme

můžeme se zlobit a svou zlobu můžeme přenést na Boha
když se objeví zloba vůči Bohu, je dobré ji dát průchod v jeho přítomnosti
všemu svému vzteku a nenávisti a nedělat si starosti, jak mu to říci
dlouho potlačovaná zášť podkopává vztah důvěry
zatímco vylití i negativních emocí může vztah lásky ještě prohloubit

dělal to i takový světec, jako byl Jób
vůbec to neznamenalo, že Boha dostatečně nectí
naopak, byla to známka toho, že jeho vztah k Bohu je opravdu důvěrný
je příznačné, že nakonec jej Bůh chválí a velebí,
zatímco jeho přátele, kteří se nad jeho hořkými slovy pohoršovali, Pán plísní

Ukřižování

Ježíš:
Bože, odpusť jim, protože nevědí, co činí.
Kdo je má matka? Kde je má matka?
Bože můj, Bože můj, proč jsi na mě zapomněl?
Žízním.
Je dokonáno.
Bože, do tvých rukou poroučím svého ducha.

I. Bože, odpusť jim, protože nevědí, co činí. (L 23,34)
ti, kdo Ježíše křižují si buď myslí, že jednají dobře (židé)
nebo že musí konat tak, jak konají (vojáci)
nebo jsou ke zlému jednání dotlačeni (Pilát)
vztah k druhým

II. Kdo je má matka? Kde je má matka? (Mt 12,48 ; srv. 19,26)
věty ze 2 situací: matka se sourozenci si přicházejí pro Ježíše, aby nedělal ostudu
a Ježíš řekne, že jeho pravými příbuznými jsou ti, kdo činí Boží vůli
vidí, že matka mu nerozumí
- zde matka stojí pod křížem, je s ním, a Ježíš ji hledá svým zrakem, hledá její pochopení
Marie vyzrála

III. Bože můj, Bože můj, proč jsi na mě zapomněl? (srv. Mk 15,34)
cílové, účelové „proč“ – k čemu to bude?
i Ježíši je zřejmé, že zde jde o ztroskotání
i když se mu přítomnost Boží ztrácí, k Bohu se obrací, modlitba mu zůstává
postupně se koncentruje na vztah k Bohu
vztah k Bohu I - obrací se na Boha

IV. Žízním. (J 19,28) Je dokonáno. (J 19,30)
volání žíznícího je u Jana odůvodněno záměrem naplnit Písmo (Ž 69,22; 22,16)
„když jsem žíznil, dali mi pít ocet“
Ježíš možná zároveň vyjadřuje žízeň po plnění Boží vůle
vztah k Bohu II – žízeň po Bohu

V. Bože, do tvých rukou poroučím svého ducha. (L 23,46)
podle Mk se tento výkřik stal o deváté hodině dne
kdy z jeruzalémského chrámu troubívaly pozouny zvoucí k večerní modlitbě
a Ježíš takovou typickou modlitbu říká
Ducha, kterého dává Bůh a který nese život, vrací teď Ježíš zpátky Bohu
v jeho umírání se naplňuje jeho důvěřivá poslušnost
vztah k Bohu III – celostné odevzdání se Bohu