pokání
1 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: 2 "Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím."
už podruhé dostává příkaz kázat proti NInive
a to není nový příkaz, je téměř doslovným opakováním toho, co bylo v 1. kap.
rozdíl jen v tom, že původně měl kázat proti němu,
nyní příkaz zní: „provolávej v něm“, vejdi do něj
3 Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil.
nyní konečně Jonáš poslechne
ne nijak ochotně nebo radostně – jak brzy uvidíme,
ale aspoň už jde
Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny.
historikové potvrzují, že Ninive bylo opravdu veliké město
obvod hradeb měřil přibližně 13 km (viz mapka),
jeho rozloha i pevnost vzbuzovaly u současníků údiv
veliké před Bohem: veliké také svým významem, a také svým hříchem, svou pýchou
přídavné jméno „veliký“ se v knize vyskytuje mnohokrát:
Ninive bylo veliké město, na moři byl veliký vítr a proto se strhla veliká bouře, námořníky přepadla veliká bázeň, Jonáše spolkla veliká ryba, Jonáše přepadla veliká zloba nad smilováním Božím, měl velikou radost ze škočce, který vyrostl nad jeho hlavou –
všechno je tady velmi vypjaté, Jonášovo prožívání je velmi vypjaté
4 Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno."
Jonášova zvěst byla prostá, přímočará a výhružná
a účinek jeho slov byl nečekaně překvapivý:
ačkoliv neprošel celým městem (musel by procházet 3 dny),
jeho zvěst uvedla v pohyb celé město
5 I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.
a ninivští vzali tu zvěst vážně
(stejně jako námořníci v 1. kap., že je Hospodin trestá za Jonáše)
uvěřili Bohu, myslí se Hospodinu, vždyť on je ve SZ jediným pravým Bohem
nejen, že se zalekli trestu, oni se spolehli na Boha a činí pokání,
uvěřili, že jejich život visí na Bohu, jehož jim zvěstoval Jonáš
poznali, že se dostali na práh záhuby
město, které se ještě včera vznášelo v sebejisté pýše, leží teď v popelu s úpěnlivou prosbou
včera plné násilí, dnes v postu,
včera nenasytné, dnes ochotné k odříkání
6 Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela.
lítost a touha po nápravě jde zespoda i shora,
od běžných lidí, ale také král je tou zvěstí zasažen
7 Potom dal v Ninive rozhlásit: "Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. 8 Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. 9 Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme."
král zvláštním nařízením vybízí město k pokání
nejde jen o nějaký kultický obřad, ale o skutečný zásah do celého života, o nápravu životního stylu – to je jediná možnost záchrany
tato zpráva ostře kontrastuje s tím, jak na mnoha místech SZ reagují na prorocké výzvy k pokání Izraelci
Jr 26:2 "Toto praví Hospodin (k Jeremiášovi): Postav se na nádvoří Hospodinova domu a mluv proti všem judským městům, která se přicházejí klanět do Hospodinova domu, všechna slova, která jsem ti přikázal, abys jim mluvil; neubereš ani slovíčko. 3 Snad uslyší a odvrátí se každý od své zlé cesty a já budu litovat toho, že jsem s nimi chtěl zle naložit za jich zlé skutky.
Jr 36:23 Jak Jehúdí (Jeremiáš poslal Bárucha, ten Jehúdiho) přečetl tři čtyři sloupce, král je ze svitku odřízl nožíkem a házel je do ohně na ohništi, až celý svitek na ohništi shořel. 24 Král ani jeho služebníci se nezachvěli strachem a neroztrhli svá roucha, když slyšeli všechna ta slova.
stává se, že ti, kdo dosud stáli mimo okruh Božího lidu,
jsou vnímavější pro Boží slovo a poslušnější než ti,
kteří se k Božímu lidu počítají a mylně se domnívají, že už tím je všechno v pořádku
Ježíš říká ke svým současníkům (L 11:32) Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.
ninivský král to říká takto: Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí
on ví, že je to pouhá Boží milost, kterou si nelze ani zasloužit, ani vynutit
mohou mít naději v Boží obrat, ale není samozřejmé, že se to stát musí
10 I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. - A neučinil tak.
stal se zázrak, Bůh nevykonal, čím hrozil
lituje, že chtěl ninivským učinit zlé
to je překvapivá, ale zároveň radostná a osvobozující skutečnost
„Boží slovo nemá cíl ve svém sebeuplatnění“, slovo Boží může být naplněno jinak
"Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.", hlásal Jonáš, ale my chápeme, že to nebylo konstatování, že se naopak to slovo naplnilo v pokání ninivských
Bible používá tento způsob varování častěji:
- běda vám farizeové,
- tam bude pláč a skřípění zubů – všechno toto jsou ještě stále volání k nápravě,
právě aby nemuselo nastat to, čím se tady hrozí
Ez 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest!
nikdo není předem ztracen a zatracen
o nikom, i kdyby byl jakkoli zlý a zatvrzelý, nelze říci, že je natrvalo uzavřen Božímu slovu
každý může být osloven
