2S 11,1-13 Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. 2 Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. 3 David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: "Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?" 4 David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu. 5 Ta žena však otěhotněla a poslala Davidovi zprávu: "Jsem těhotná." 6 David vzkázal Jóabovi: "Pošli mi Chetejce Urijáše." Jóab tedy poslal Urijáše k Davidovi. 7 Urijáš k nìmu přišel a David se ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. 8 Pak řekl David Urijášovi: "Zajdi do svého domu a umyj si nohy." Urijáš vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar. 9 Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. 10 Když oznámili Davidovi, že Urijáš do svého domu nezašel, otázal se David Urijáše: "Což jsi nepřišel z cesty? Proè jsi tedy nezašel do svého domu?" 11 Urijáš Davidovi odvětil: "Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, 12 David Urijášovi řekl: "Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím." Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. 13 David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.
Přátelé v Kristu,
příběh se odehrál v období roku, kdy králové táhnou do boje. Král David taky poslal své velitele, aby v jeho jménu vedli válku. Poslal celý Izrael, aby bojovali proti jakýmsi Amónovcům. Sledujeme zde krále Davida na vrcholu jeho moci. Sám už ani nemusí do války. Má kolem sebe spolehlivé lidi, kterým může důvěřovat, kteří za něj položí své životy. David je mocný, má moc, aby poslal muže do boje, aby rozšiřoval své království – a má moc, aby získal i jinou vysokou hodnotu. Může si vymoci lásku cizí ženy. O tom je pak náš dnešní příběh. – Davidovi velitelé s vojskem odtáhli do války, a David zůstal v Jeruzalémě. Možná se mu v hlavě honily velkolepé vladařské plány, možná se nudil. Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. David se hned zamiloval. David si asi myslel, že mu v jeho království patří všechno a všichni, i lidská srdce. Taková pýcha. David zpitý svou mocí. A David si pro tu ženu poslal. A spal s ní, ač věděl, že je vdaná. David si myslel, že všechno může. Bible tomu říká pýcha a zpupnost. V tuhle chvíli David úplně zapomněl, že je povolán od Pána Boha, že z Boží milosti je jeho kralování i jeho úspěch. Podlehl myšlence, že když je mocný a postavený, že je mu všechno dovoleno. Užívá si, a jeho srdce u toho už vůbec není. To poznáme z toho, že když se doví, že Batšeba s ním otěhotněla, nechává si hned zavolat jejího manžela. Žádný problém. Já můžu všechno. Chystá se důsledky své nevěry zakrýt tím, že se s Bat-šebou vyspí i její muž. David chystá další podvod a nemá žádné zábrany. Posouvá lidmi jako figurkami na své šachovnici.
Myslím, že Davidovo myšlení je velmi pochopitelné pro nás pro všechny. Tak jedná člověk, který má moc. Užívá si své moci. Užívá svou moc pro své potěšení. Může nám to připomenout některé případy našich politiků, kteří si pořizují mladé milenky jako odznaky své moci a peněz. Ale bylo by laciné strefovat se jen do politiků. Protože podobně asi jednáme my mnozí. Jen v menším rozsahu, protože prostě naše moc má menší dosah. Ale můžeme i my sami dnes s užitkem přemýšlet, jak vlastně zacházíme se svou moci? Jak jednáme s lidmi, nad kterými máme moc? Jak jednáme se svými dětmi, jak jednáme se členy své rodiny. Jak jednáme se svými podřízenými. Co bychom museli přiznat? Možná lidmi manipulujeme, zneužíváme je. Nejsme králové, a proto uvedu příklady velmi běžné. - Znám případy, kdy muži, i ženatí muži svádějí cizí ženy. Kdekoliv jen mohou. A znám ženy, které jsou koketné, i vdané ženy. Znám manželství, kde se mi zdá, že jeden z partnerů zneužívá druhého, třeba kvůli své lenosti, nebo svému sobectví, jeden je prudký a vznětlivý a vyčítavý, a ten druhý to musí nést. Znám rodiny, kdy rodiče nutí děti do vzdělání podle svých představ, a děti si až později dobudou svou samostatnost, a najdou si povolání třeba úplně jiné. Znám případy, kdy i lidé odkázaní na pomoc druhých dovedou těmi druhými manipulovat, třeba pomocí stálých výčitek. A kolika jinými způsoby třeba ty druhé zneužíváme, když nad nimi získáme moc! - Král David v dnešním příběhu je příkladem extrémním, je svou mocí přímo zpit. To pak už nemá žádné zábrany. On se už neřídí svým svědomím. On už vůbec nebere v úvahu ani Desatero božích přikázání s jeho „Nezcizoložíš“. Jeho srdce už není sídlem vůle, sídlem přemýšlení, co je dobré a co špatné. Jeho srdce už je v tuto chvíli jen zmateným rejdištěm všelijakých požitků a účelových rozhodnutí. Cenou, kterou zaplatil za svou poživačnost, je ztráta osobní integrity. V této chvíli nehledá Boží vůli. Hledá jen ukojení své žádostivosti. Zároveň mu ovšem jde o to, aby neohrozil své postavení. Chce Bat-šebu a nechce ztratit svou dobrou pověst před lidmi. Jeho srdce je v tuto chvíli nesoustředěné, ztratilo svou hloubku a střed. - Až mnohem později se bude David modlit o záchranu tím známých způsobem: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a obnov ve mně ducha přímého.“
Člověk, který ztrácí morální hodnoty, ztrácí i vnitřní integritu. To dnes vidíme na příběhu Davida. V tom příběhu můžeme najít taky sami sebe, v menší nebo větší míře. Kajícně najít. - Ale všimli jste si, že v příběhu je řeč o vnitřní integritě taky na kladném příkladu? Ano, je tady řeč o Uriášovi. Uriáš byl manžel Bat-šeby. Když chtěl David zakrýt svůj hřích cizoložství - hřích, který by brzo měl viditelný důkaz v dítěti, které se Batšeba chystá porodit - zavolal David Uriáše zpět domů z bitevního pole. Vlídně s ním pohovořil a pak ho poslal, ať přespí doma. Jdi a spi se svou ženou. – Jenže Urijáš domů nevejde. Urijáš ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. Tak je svému králi oddaný. Tak je oddaný svému povolání, vždyť je voják, a jeho vojsko je nyní na bitevním poli. Jak on by teď mohl jít domů a radovat se se svou ženou? Proto ulehne na noc u dveří svého krále, vrchního velitele. - Jak to, že se ani tohle Davida nedotklo? Jak to, že ho to nevzalo?
Řekl jsem, že je tady Uriáš kladným příkladem osobní integrity. Je zcela poslušný svému pánu. Válka ve jménu Hospodina a jeho krále byla tehdy považována za svatou, proto se od vojáků požadovala zdrženlivost. Urijáš je jenom obyčejný voják, ale svému povolání je oddán víc než jeho král. - Ano, já vím, je nám taková osobní integrita může připadat divná. Je to poslušnost a věrnost vojenská. A přece o takové poslušnosti mluví Bible víckrát. O poslušnosti, která připomíná tu vojenskou. Že některé věci jsou nám prostě zakázány a některé prostě nařízeny. Že některé věci se prostě nedělají. Bez diskuse. Že některým pokušením se můžeme ubránit tím, že řekneme prostě: „Ne“. Jako vojáci Boží. – Vím, že to nezní zrovna sympaticky. Nechceme být poslušni jako vojáci. Ani před Bohem nechceme žít jako vojáci. Chceme být svobodni, hledat si taky k Bohu cestu dobrovolně a po svém. – Není snadné přijmout vzor poslušnosti vojenské. Rozumím tomu, taky pro mne jsou cenné především biblické myšlenky o svobodě, a velké svobodě křesťanů. Byli jsme povoláni ke svobodě, řekne apoštol Pavel. Máme Boha milovat ve svobodné lásce, podle svého svobodného rozhodnutí. Jenom taková láska má cenu. – A přece i Pavel, apoštol svobody, zároveň mluví o tom, že je vojákem Božím. Chce stát pevně v Boží službě a poslušně se řídit Boží vůlí. Náš život je často bojem, duchovním bojem. A prostá poslušnost nám může pomoci. U některých věcí si řekněme: „ne, to nebudu dělat. Prostě nebudu. Nesmím.“ A u jiných zase: „tohle budu dělat. Tohle mám dělat a proto udělám.“ Jako voják Boží.
Pane Bože, pomoz nám, abychom si navlékali plnou tvoji zbroj,
aby nás tvé slovo a naše víra chránily před zlým, před pokušením.
