Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

109. Vidíš, člověče, jak jsi skončil. Je psáno: "Bohu jedinému se budeš klanět a jemu sloužit", a teď se v parku ponižuješ před svým psím miláčkem, abys sebral jeho hovna.

108. Obdivuji jehovisty pro jejich mučednickou odvahu.

107. Co by vlastně se mnou bylo, kdybych se nemodlil? Neumím si to představit. Jak bych vůbec žil?

106. Západ rád všechno odlehčuje, od jogurtu po batérie. Nejvíce se mu to ovšem myslím daří s křesťanstvím.

105. Kontranaděje doby požitkářské podle nápisu v kavárně: "Spát můžete v hrobě."

104. Na tureckém letišti vedle sebe čtvery dveře: pánské WC, prayer room for men, prayer room for women, WC dámské. Otázka mě k tomu napadla židovská: a to se nemůžu modlit rovnou na záchodku?

103. Dovolená s all inclusive - předjímka nebeské blaženosti. Pokušení k přežírání a opíjení.

102. "Hell dance strip", klub v Ostravě, "přehlídka lidské krásy". Jó, bývaly doby, kdy ďábel to, že lidi ovládá, spíše skrýval.

101. K eucharistii nesmíme asi proto, že patronkou jednoty církve jmenovali katolíci Pannu Marii, a ta má dost důvodů být na neuctivé evangelíky naštvaná.

100. Hádám se se svým rádoby chytrým mobilem. Když do sms napíšu „modlím“, opraví mi to na „myslím“, a já ho musím přesvědčovat, že se opravdu i „modlím“.

99. Modernisté v evangelické církvi si myslí, že víno se při večeři Páně dětem nepodává proto, že je v něm alkohol.

98. Jako evangelík to v katolickém prostředí dost schytávám. Snad mi to Bůh připočte jako zásluhu.

97. Prý "progresivní přístup koupališť", která umožňují pohyb naháčů. Kdyby novináři znali první stránky Bible, psali by o regresi, a to extrémní

96. V bráně arcibiskupství nějaký uslintaný obejda, potlouká se tady mnoho bezďáků, ale tohoto podpírali a laskavě na něj mluvili, takže asi bývalý nejméně kněz.

95. Nejhnusnější na evangelících je, že pijí z jednoho kalicha. Katolíci to nedělají - dnes jsem se dověděl dokonce, že jeden katolický kněz svým farníkům zdůvodňoval, že tohle by přece nechtěli.

94. Zamilovanost - nekritická fáze lásky - trvá maximálně dva roky. Kdyby byli kazatelé ochotni střídat sbory s takovou frekvencí, byly by před námi éra nádherného souznění kazatelů s jejich sbory.

93. „A teď vám povím něco, co vás velmi pobaví: v 70. létech býval tady v budově arcibiskupství kněžský seminář a zde v Trůnním sále stával pingpongový stůl.“ Tak to je tedy pecka. Až doteď si asi nikdo z nás, účastníků prohlídky, neuměl představit, že by kandidáti kněžství mysleli na něco jiného než na modlení.

92. Jediným náboženským pořadem, který se v České televizi prosadil do prime-timu, je losování Šťastných 10. Vždy na začátku moderátor divákům slibuje přízeň Štěstěny - a je to takové malé misijní kázáníčko.

91. V katolickém kostele na Bílou sobotu ukazují Ježíšův hrob, pak na chvíli zamknou, tělo někam odnesou, a v neděli ráno tvrdí, že se stal zázrak, že byl Ježíš vzkříšen.

90. Chválíme tě, Ježíši, že jsi nám svou obětí zajistil nejdelší víkend v roce.

89. Farář, s ordinací a po instalaci, je něčím mezi lékařem a trubkou.

88. Na dveřích kříž. Červený.

87. "Ježíš miluje chudé a potřebné, ale zdá se, že Ježíšek má raději děti bohatých rodičů."

86. "Ptala jsem se dětí, jestli znají nějaké písničky o zvířátkách, a on začal: "Beránku Boóžíí....""

85. Nájemný klaun Hopsalín dělá při Vánočních besídkách mezi dětmi v mateřských školách (sic!) sexistické narážky na Marii a způsob, jakým otěhotněla. Rád bych mu vzkázal: "Pane, dě*ka jste vy."

84. "Pane faráři, budou Vánoce. Můžete nám přinést kousek toho duchovna?"

83. Tělo hyne, přežívá duše a fejsbukový profil.

82. Na úpatí Hostýna stojí socha Panny Marie, kterou "zhotovili studenti Arcibiskupského semináře". Snad si to chlapci celibátníci v rukodílně pěkně užili.

81. Zasténala: "Ó Bože", a tak jsem věděl, že ze všech přítomných se mám právě já zeptat, co ji trápí.

80. Na Hané znamená "podobojí": že pijete bílé víno i červené.

79. Za chvíli začíná mše - a lidé se v kostele modlí. Pro evangelíka dost nepochopitelný zážitek. (Evangelická tradice totiž učí v tomto punktu jinak: lidé před bohoslužbami spolu kecají a je marné snažit se je to odnaučit.)

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

Zjevení Janovo a Salvator Dalí

Obrazy Salvatora Dalího:
1. Druhý Ježíšův příchod
2. Čtyři Jezdci 6,1-8
3. Jezdec Smrt 6,8
4. Žena oděná sluncem 12,1
5. Bitva na nebi 12,7
6. Přijď, Pane Ježíši
(v biblickém výkladu pak čerpám především z Jiřího Mrázka)

1. Druhý Ježíšův příchod

1. hlava v nebi - vidění
to, co přinášel starozákonní prorok, bylo slovo
„stalo se ke mně slovo Hospodinovo“
žánr apokalypsy, a zde Jan, přinášejí vizi, vidění

přesněji: jeho výstup je opět verbální, on nemaluje obrazy na plátno,
nejsou to však jednoznačná poučení nebo instrukce,
jsou to spíše neumělé popisy jakýchsi vidění,
jenom občas doprovázené pokusem o jejich výklad

v dějinách lidstva jsou chvíle, na které nestačí slova,
které lze vyjádřit právě jen surrealistickými obrazy,
mají iracionální logiku,
která se nejvíce podobá našim snům a nočním můrám

ta hlava v nebi velmi dobře ukazuje, o co jde v apokalypse:
události na zemi si běží, zdá se, podle svého
běžný člověk vidí jen je, a děsí se jich,
prorok však vidí, co je za nimi, jaký je jejich smysl
apokalypsa je hledáním smyslu toho, co se děje

2. roztříštěnost obrazu
v knize Zjevení je taková mnohost obrazů, a ty jsou tak proměnlivé
že na jejich převedení do konvenčního obrazu většina malířů troskotá (jako i zde Dalí)
nejde z nich rekonstruovat jedna kresba, není to jeden obraz
jednotlivé prvky se zde prolínají,
různě se dostávají do popředí a zase mizejí, uvědomujeme si je postupně

„Ve Zj můžeme potkat beránka, a přitom víme, že je to vlastně Kristus. Bytost, o které víme, že je to beránek, může mít zase pro změnu sedm rohů nebo být pokryta očima, a za jistých okolností být lvem. Bytosti podobné starcům mohou padat k zemi před trůnem, a přitom mávat kadidlem (k čemuž je obvykle potřeba nejméně jedné ruky) a hrát na loutnu (k čemuž je potřeba obou).“ (Mrázek, s. 11)

3. některé motivy, zvířecí postavy
drak se sedmi hlavami 12,3
Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu.

ohnivá barva je obrazem ničivosti, války a zkázy

sedm hlav je narážkou na Řím, který se podle tradice rozkládal na sedmi pahorcích
Zj 17,9: Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů: pět jich padlo, jeden kraluje, jeden ještě nepřišel
také 7 korun je tedy ztělesněním koncentrace politické moci

na začátku 12. kap se mluví o zjevení ženy, oděné sluncem (budeme vykládat dále)
a jejím protivníkem je tento drak
(na tomto Dalího obraze jsou lidské postavy vynechány, jsou tu jen zvířecí)

dravá šelma o sedmi hlavách 17,3
Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. je jakoby kopií onoho draka z 12,3
totožná s šelmou z 13,1, která se vynořila z moře

sedm hlav měl podle mimobiblických pramenů i Livjátan
tajemná mořská příšera
(vidíme tady tedy, jak se prolíná symbolika zvířat – drak, šelma, livjátan
barev – rudá, nachová
čísel – 7 hlav, 10 rohů)

šelma zde znamená římskou říši, impérium
(žena znamená císaře, nebo císařský kult)

nachová barva (purpurová) trochu připomíná taky krev,
ale více je znamením přepychu,
je to barva královská a tedy další narážka na císařský Řím

vnější nádhera je tady ovšem v protikladu k základní ohavnosti
ona je plná rouhavých jmen,
je jako pohár plná ošklivého obsahu
je to „zkurvenost“ sama

bílý kůň 19,11
A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý,
přijíždí na něm Ježíš, ale my dnes jezdce nerozebíráme – na obraze nejsou

kůň: Ježíš přijíždí jako vojevůdce
čekali bychom – podle předchozích kapitol bychom čekali Beránka
podle evangelií bychom čekali Ježíše, který odmítal násilí – do Jeruzaléma vjel na oslátku

ale to je paradox dále vysvětlený,
on jede do bitvy, ale jeho plášť je už teď zbrocený krví – svou vlastní
on je ten beránek, který svou obětí dokázal to, co nedokázaly ani všechny války a tažení
zvítězil tím, že se obětoval

bílý kůň: připomíná prvního ze čtyř jezdců 6,2 (budeme probírat další hodinu)
bílá je zde barva vítězství
v 6. kapitole si jezdec jen hraje na spasitele, má mesiášské ambice
až zde je řeč o návratu skutečného Mesiáše



2. Čtyři Jezdci 6,1-8
1Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ 2A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval. 3Když Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytostí řekla: „Pojď!“ 4A vyjel druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi pokoj, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč. 5Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: „Pojď!“ A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. 6A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: „Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“

scéna je takováto:
v nebi je Boží trůn, před ním stojí sedí Beránek
a ještě kolem jsou čtyři živé bytosti plné očí s křídly (4,7n)
v pravici toho, který sedí na trůnu, je popsaná kniha, svitek, zapečetěný sedmi pečetěmi

1Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ 2A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval.
rozlamuje se první pečeť – Beránek/Ježíš má právo a moc ji rozlomit,
a z částečně uvolněného svitku se valí jedna z epizod lidské historie, jakoby uskutečnění scénáře
rozlomením pečeti se uvolňuje běh události

z útrob knihy vyjíždí jezdec na bílém koni s lukem v ruce, na hlavě s vavřínem vítěze
vypadá jako idealizovaný obraz všech velkých vojevůdců a dobyvatelů
jede na prvním koni, symbolizuje slavný začátek

první jezdec je prototypem zakladatele světové říše,
který se rozhodl změnit svět a vnutit mu svůj nový řád, mír a blahobyt

takový idealizovaný obraz o sobě vytvářeli snad všichni dobyvatelé,
počínaje Hanibalem a Alexandrem Velikým,
ostatně o Hitler a Stalin se nechali oslavovat jako tvůrci nového, lepšího řádu světa

je jakousi karikaturou Mesiáše
(bílý kůň bude v 19,1 patřit Mesiáši)
vyjíždí s pocitem, že s ním začínají nové dějiny světa
věnec je mu dán už před vyjetím, předpokládá se, že jeho záměr je dobrý a slavný

3Když Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytostí řekla: „Pojď!“ 4A vyjel druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi pokoj, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč.
tyto verše ukazují,
v co se často takové dobré lidské záměry převracejí

to už není tažení budovatelské, osvoboditelské, tažení za vítězstvím
kůň je ohnivý a přináší občanskou válku,
kdy se vraždí všichni navzájem

(události, které tehdejší čtenáři Zj mohli znát:
po smrti Alexandra Velikého se jeho říše rozpadla,
nastaly války mezi jeho nástupci,
podobně po smrti Caesara…)

5Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: „Pojď!“ A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. 6A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: „Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“
po převratných vítězstvích
a po občanských válkách
takřka zákonitě následuje rozvrácené hospodářství, nedostatek, bída a hladomor

třetí jezdec má v ruce váhy,
jídlo se bude rozvažovat na vážkách jako zlato, jako něco vzácného


za denní mzdu – by měl člověk za normálních okolností koupit obživu pro celou rodinu na jeden den
zde však za ni dostane jen mírku – asi desetkrát méně než běžně,
takové množství znamená pomalé umírání

naproti tomu víno a olej zůstaly zachovány,
neznamenají však zmírnění hladomoru,
nastává absurdní situace, kdy základní potraviny chybějí, luxusního zboží však je dost
(obrazy k katastrofickcýh filmů - kdy se v době katastrofy lidé na pokraji smrti potulují luxusními interiéry)

barvy koní:
první bílý, jakoby stvořený pro slavnostní parády
druhý ohnivý, rudý, asociuje oheň a krev
třetí černý, znamená tmu, do které se všechno noří

prorok Zachariáš často pracuje se symbolikou koní
1,8-17; 6,1-8 – zde však barvy neříkají nic o charakteru
a jezdci jsou jako strážci, ne jako ničitelé
1,8 V noci jsem viděl, hle, muž sedí na ryzáku, stojí mezi myrtovím v hlubině a za ním koně ryzí, plaví a bílí.
6,1-3 Znovu jsem se rozhlédl a vidím, hle, mezi dvěma horami vyjíždějí čtyři vozy. Ty hory byly měděné. V prvém voze byli zapřaženi ryzáci, v druhém vraníci, v třetím bělouši a ve čtvrtém grošáci, statní koně .



3. Jezdec Smrt 6,7-8
A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: „Pojď!“ A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.

čtvrtá bytost byla podobná letícímu orlu (4,7)

barva čtvrtého koně je doslova „zelená“,
ale ne zelená jako tráva,
mrtvolně zelená, zelená, jakou má ve tváři zděšený člověk
(jako říkáme: „zezelenat strachy“)

čtvrtý jezdec dokončuje „dílo zkázy“
země je po válečných taženích,
po občanských válkách
po hladomoru
zbývá už jen naprostý rozvrat civilizace a smrt

země je v tak dezolátním stavu, že svět už nelze odlišit od podsvětí
svět mrtvých zůstával za ním – doslova: podsvětí ho následovalo
nemá tedy nic v ruce, je následován podsvětím jako vojskem
jakoby svou jízdou otvíral hloubky země,
z kterých se tlačí ven podsvětí
doslova Hádes – svět mrtvých, který jde za Jezdcem a sbírá svou úrodu

(v dětství jsem měl oblíbený obrázek,
jak panáček jde, a otvírá veliký zip na plátně sněhu, které pokrývá zemi,
a skrze otvíraný zip se už na zemi tlačí jarní louka –
tak tady je to obráceně – země se otvírá a ven se tlačí podsvětí)

zabíjí ještě stále meč - zde navíc k vraždění předchozích veršů přibývá i to,
že lidé ze zoufalství páchají sebevraždy,
a hlad – v předchozích verších byla řeč o zdražování potravin, teď už přišel opravdový hlad
přidávají se také epidemie
a zdivočelá zvěř ve zpustlé krajině
(doslova „zvěř“ – může znamenat i zhoubný hmyz i bacily)

Jan to vše nepopisuje jako události posledních časů,
ale spíše jako typický průběh událostí, které se v dějinách mnohokrát opakovaly
není to fantazie, spíše krutý realismus

za všemi válečnými konflikty starověku, středověku, ale i dnešní doby
se táhnou jako čtvrtý kůň humanitární katastrofy, hladomor, epidemie a zpustošená země

a není to ještě konečný soud nad lidmi –
mluví se tady o čtvrtině země, která je takto zničena
tito jezdci jsou jen „předjezdci“ dokonce horších soudů, která přijdou později v době soužení (Zjevení, kapitoly 8-9 a 16).






4. Žena oděná sluncem 12,1
1A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. 2Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. 3Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. 4Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. 5Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. 6Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní.
1A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.
žena je protagonistou tohoto příběhu
je označena jako nebeské znamení
„znamení“ může v řečtině znamenat také „souhvězdí“

scénu si můžeme představit na plátně noční, hvězdné oblohy,
kde jsou dvě souhvězdí – Panna a Drak



žena má slunečný oděv
pod nohama měsíc – prostě obklopena Sluncem, Měsícem a hvězdami
korunu 12 hvězd kolem hlavy – zde je odkazem na Izrael (a jeho 12 kmenů)

2Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.
ta žena má zrodit něco nového
někoho nového, důležitého pro budoucnost světa

je zde tedy obraz porodních bolestí,
metafora, s níž lze utrpení a bolest vyložit pozitivně,
jako porodní bolesti, z nichž se má zrodit nový věk

3Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu.
ohnivá barva je znakem ničivosti, války a zkázy

sedm hlav je odkazem (17,9) na Řím, který byl podle tradice postaven na sedmi pahorcích, na každé hlavě má korunu, je to tedy koncentrace moci

4Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem.
už samotný nástup draka je ničivý

možná má astrologické souvislosti
podle astrologie je postavení hvězd odrazem osudu jednotlivých lidí i celých říší
zde třetina hvězd smetena
otřásá se celý řád kosmu i světa

A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
zde se začíná dějová zápletka
je zde motiv spasitele, který je ohrožen už od svého narození

tento motiv má mnoho konkretizací v pohanských mytologiích
(ale třeba i u Mojžíše)
nejzřetelnější však je v osudu Ježíše
Herodes usiluje jako drak o jeho život,
ohrožuje, neboť se cítí ohrožen
snaží se nebezpečí zlikvidovat hned v počátku

5Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy;
naděje, vkládaná do tohoto dítěte, je parafrází Ž 2,9
tam je řeč o Božím Synu, který bude železnou holí drtit vzpurné národy
apokryfy to převedly v očekávání, že Mesiáš vyžene Římany z Jeruzaléma

 už řecký překlad SZ však „drtit“ překládá jako „pást“
takže se zde spíše než na destrukci pomýšlí na pastýřskou vládu

jde o další janovský paradox
Ježíš jako Beránek je zároveň nazván Lvem z Judy (5,5)
zde: vládcem, který bude pevně vládnout, je zde bezbranné a ohrožené dítě

ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu.
v doslovnosti to lze obtížně uvést do souladu s příběhem evangelia
Ježíš přece nebyl hned po svém narození vzat do nebe

můžeme tomu rozumět spíše tak, že po svém narození byl Ježíš vzat pod Boží ochranu,
aby ho drak nepohltil předčasně,
dokud nestačí říci a vykonat, co je třeba

proto utíká se svými rodiči do Egypta před Herodovým vražděním,
a proto mu později vzkazuje, že ví, že bude muset zemřít,
ale doposud ještě koná, co má
L 13,31-33 V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli Ježíšovi: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“ On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu svého cíle. Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“

6Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní.
ženou, která porodila Mesiáše
- je Marie
- ale také dcerka siónská, tedy celý vyvolený lid, z kterého Ježíš pochází

1260 dní = 3 a půl roku = poločas
se stejným časovým určením je spjato zničení Jeruzaléma a Chrámu
11,1-3 Tu mi byla dána rákosová míra a anděl mi řekl: „Vstaň, změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců.

na vnitřním chrámovém nádvoří – u Boha – jsou jeho vyznavači chráněni
zvnějšku to však vypadá jako zpustošení

situace v této kapitole:
žena – dcerka siónská, našla útočiště na poušti
lid je jakoby na poušti, bez Chrámu a Zaslíbené země
tu zabrali Římané
opět tedy začíná putování pouští, hledání Božího vedení
cesta k nové zemi zaslíbené

Bůh se může zdát tak vzdálený, cíl cesty je tak daleko
a přece je už přítomný v lidských dějinách, ochraňuje své
jenže rozeznejte ho v uprchlících, kteří se musejí schovávat v pustině, v těhotných ženách a v ohrožených dětech

už teď je Bůh ochraňuje,
jako i my můžeme vyznat „až potud nás nám pomáhal Hospodin z milosti“ (EZ 550)
i když si připadáme jakoby v půli cesty a cíl je v nedohlednu;
cílem cesty je útočiště u Božího trůnu


5. Bitva na nebi 12,7-12

7A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 8Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

drak/ďábel chtěl dobýt nebe,
chtěl se ve své zpupnosti stát bohem
byl však poražen

v nebi je zápas se zlem vybojován,
v nebi vládne Bůh
na zemi však boj trvá dál

jaké bylo to Michaelovo vítězství?
více to vysvětlí až následující chvalozpěv
10A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. 11Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. 12Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“


závěr tohoto chvalozpěvu má ovšem hořkou příchuť:
v nebi se z toho vítězství radují,
ale na zemi je ještě hůř než před tím

na začátku je však předznamenáno,
proč je nebeské vítězství
důležité i pro ty, kdo jsou na zemi:
byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí

je za tím představa nebeského soudu:
satan je v tom soudu žalobcem, a soudí se o každé tělo a každou duši,
na každého něco má, a nikoho se nechce zříct jen tak
Jud 9: sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo,

takto jakoby vládne satan nad lidmi
že říká, že má velkou moc (i když ve skutečnosti je Bohu podřízena)
že slibuje svou pomoc, vždyť jeho vliv sahá až do nebe

po Michaelově vítězství však zlo už nemá tuto moc/nemá mít tuto moc,
satan to jen tak dále říká, lže
od této chvíle má zlo moc už jen ve světě,
tady nás ještě může trápit,
a tady nám zakrývá výhled do nebe
ale na onen svět, do nového věku, do nebe už na nás nedosáhne
(EZ 189,4: „přijde-li na zmatek čest, hrdlo, statek,
nechť sobě mají,
nic tím nezískají, nebes nám však nechají“)

to nejpodstatnější je ovšem řečeno uprostřed chvalozpěvu, ve v. 11
i zde ve světě je možno vybojovat vítězství
mnozí křesťané nad drakem zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.

nejdříve nad ním zvítězil Beránek, jeho krev tekla zde na zemi
a pak ti, kdo ho svým svědectvím následují, vítězí v jeho moci

zvítězil ten bezbranný Mesiáš,
který byl mnohohlavou saní ohrožován už jako dítě
a jako dospělý jí šel rovnou vstříc, rovnou až do chřtánu,
a dobře věděl, co dělá


6. Přijď, Pane Ježíši – 22,17-21
17A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. 20Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! 21Milost Pána Ježíše se všemi.

17A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“
nevěsta: všechny obrazy spasení v posledních kapitolách jsou zakomponovány do velkého obrazu svatby Beránkovy

svatební hostina        
19, 9Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“

svatební průvod
19,11A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. 14Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.

nebeský Jeruzalém jako ozdobená nevěsta
19,2 A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
v závěrečných verších knihy se spolu s Janem již „probouzíme“
z těch vidění
dostáváme se opět do fáze, kdy nevěsta teprve příchod ženicha čeká

modlitba „Přijď!“ – je parafrází aramejské prvokřesťanské modlitby Maranatha!
(to třeba i v 1K 16,22)

toto aramejské slovo je zajímavé:
ve výslovnosti zní Maran atha, což znamená: Pán přišel,
a tak je vděčnou připomínkou jeho vtělení

vděčnost se dívá zpět, a v radostném úžasu si opakuje: Pán přišel
touha však stále hledí dopředu a volá s důvěrou: Marana, tha! Pane, přijď!

 „přijď“ volá:
- nevěsta (církev? církev a synagóga? nový Jeruzalém jako místo pro obě?)
- kdokoliv to slyší, se může přidat k modlitbě a stát se tak potenciálním svatebním hostem
- Duch svatý - zde hraje roli toho, kdo se modlí spolu s námi a za nás
(vždyť my ani nevíme, jak a za co se máme modlit – Ř 8)

Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života.
závěr knihy Zj vyznívá zcela jinak než
moralisticky a fatalisticky
ne moralisticky – nestojí vše na našich dobrých skutcích
ne fatalisticky – špatnost světa není osudová

máme možnost vyprat svá roucha v Kristově krvi (14) a tak získat přístup ke stromu života i do bran věčného Jeruzaléma
zadarmo nabrat vodu života

následuje odpověď ženicha
20Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“
Pán Ježíš zde opět ujišťuje o svém rychlém příchodu

omezuje se toto zaslíbení jenom na velkou parusii? na konec časů?
spíše to může být zaslíbení, že přichází už teď na pomoc každému, kdo v nouzi volá

Amen, přijď, Pane Ježíši!

21Milost Pána Ježíše se všemi.
napohled jen tradiční, obvyklá formule
je ovšem třeba vyzdvihnout už fakt, že Apokalypsa končí požehnáním
rozšířené představy o apokalypse totiž jsou, že je to pesimistická snůška pohrom,
která má vystrašit

a obsah tohoto požehnání?
milost Pána Ježíše není jen s těmi, kdo zachovali věrnost,
nebo jen se všemi křesťany,
nýbrž prostě jen se všemi, úplně se všemi

zvěstováním milosti Zj začínalo: 1,4 milost vám a pokoj
i končí

(otázka na závěr: proč chceme, aby Ježíš přišel?)

Žádné komentáře: